Angličanka:
Jamesi, kdybys mě byl včas informoval o
tom, kdy přijdeš domů, mohli jsme se oba
vyhnout této skutečně oboustranně trapné
situaci.
Němka:
Hans, dnes jsi přisel z práce o 4 minuty a
45 sekund dřiv než obvykle. To mi budeš
muset vysvětlit.
Francouzka:
Jean, dobře, že jdeš, tohle hovado uz
nemůže.
Švédka:
To jsi ty, Olafe? Já už jsem sice hotova,
ale Sven se ješte chce bavit, přidej se k
nám.
Ruska:
Ivane, konečne pořadný chlap! Tenhle mi
před tím ani po hubě nedal.
Židovka:
Izáku, to jsi ty? A kdo to potom, proboha,
leži na mně?
Rumunka:
Dumitru, o nic se nestarej, zaplatil
dopředu.
Maďarka (vyskočí z postele):
Ištváne, věřiš víc mně nebo svým očím?
Češka:
Pepo, můžeš bejt klidnej. Právě jsem se
dozvěděla, že tohle je tvůj přiští šéf.
Slovenka:
Jano, čo iného som mu mala ponuknúť,
keď si vyslopal všetku borovičku?
Rómka:
Dežo, držim ho tu už dvě hodiny, abys mu
ukradl peněženku!
neděle 27. října 2013
pondělí 21. října 2013
Babiš
Perfektní analýza Babiše jako manažera i jako politika
Vzhledem k tomu, že jsem se s Babišem 2 x setkal, vyměnil několik sms a několikrát hovořil, poznal jsem ho řekl bych dostatečně na to, abych si mohl dovolit tvrdit, že to co je v článku, je velmi přesné. Dokonce si myslím, že je to jeden z nejpresnějších článků co jsem kdy četl. A konečně, je pro mne zajímavé, kolik toho mám s Babišem společného. V tom dobrém i v tom zlém. Ale nakonec je, myslím, rozhodující, to co píše někdo v komentářích pod článkem: Taky jsem byl workoholik. Dneska už vím, že takový život má sice (někdy skvělé) výsledky, smysl ale uniká. Dneska si myslím, že workoholismus o něčem svědčí, o určité citové nenormalitě skoro bych řekl zcela jistě.
Vzhledem k tomu, že jsem se s Babišem 2 x setkal, vyměnil několik sms a několikrát hovořil, poznal jsem ho řekl bych dostatečně na to, abych si mohl dovolit tvrdit, že to co je v článku, je velmi přesné. Dokonce si myslím, že je to jeden z nejpresnějších článků co jsem kdy četl. A konečně, je pro mne zajímavé, kolik toho mám s Babišem společného. V tom dobrém i v tom zlém. Ale nakonec je, myslím, rozhodující, to co píše někdo v komentářích pod článkem: Taky jsem byl workoholik. Dneska už vím, že takový život má sice (někdy skvělé) výsledky, smysl ale uniká. Dneska si myslím, že workoholismus o něčem svědčí, o určité citové nenormalitě skoro bych řekl zcela jistě.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)